Klikr není kouzelná krabička
Klikr není kouzelná krabička
Klikr není kouzelná krabička, kterou si večer dáte pod polštář a ráno bude zázračně fungovat.
Stejně tak ani slovo, které místo klikru používáme, samo o sobě nic nezmůže.
Jsou to komunikační nástroje, prostřednictvím kterých se psem srozumitelně komunikujeme. Ne pomocí významu slov, ale pomocí informace, kterou psovi předáváme.
Klikr i slovo, kterým psovi označíme okamžik správného chování, nazýváme marker.
Sám o sobě marker nic neznamená.
Jeho význam vzniká teprve zkušeností psa, že po markeru pravidelně přichází odměna. Právě tím vytváříme podmíněný reflex.
Nejdříve tedy psa učíme, že marker vždy znamená příchod odměny.
Jakmile je tento reflex spolehlivě vytvořený, začne marker plnit svou skutečnou funkci.
Stává se přesnou informací o tom, který okamžik byl správně.
Pes po jeho zaznění automaticky očekává odměnu a právě díky tomu dokáže velmi přesně pochopit, co jsme chtěli označit.
Každý pes už podobné signály zná
Možná vás teď napadá, že něco podobného váš pes přece zná už dávno.
Otevřete ledničku a pes je okamžitě u vás.
Vezmete do ruky misku a už netrpělivě čeká na jídlo.
Zašustíte sáčkem s pamlsky a pes zbystří.
To všechno jsou situace, kdy se pes na základě svých zkušeností naučil, že po určitém podnětu obvykle něco následuje.
Ve skutečnosti ale nejde o marker ve výcvikovém smyslu.
Jsou to signály, které psovi předpovídají, co bude následovat.
Marker při výcviku funguje opačně.
Nejdříve přijde správné chování psa. Teprve potom zazní marker.
Marker tedy nepředpovídá budoucí děj.
Označuje to, co se právě před okamžikem povedlo.
Právě v tom spočívá jeho největší síla.
Klikr nebo slovo?
Z pohledu principu mezi nimi není žádný zásadní rozdíl.
Obojí může fungovat výborně.
Já sama používám oba.
Klikr používám především ve chvíli, kdy učím nové chování, pracuji se štěnětem nebo potřebuji opravdu přesně označit okamžik, kdy pes udělá správnou věc.
Stejně dobře poslouží i ve chvíli, kdy je pes dál ode mě. Na větší vzdálenost může stejnou funkci plnit například vibrace elektronického výcvikového obojku.
Proč právě klikr?
Protože zní vždy stejně.
Nejsou v něm moje emoce.
Nezní pokaždé jinak.
Je rychlý.
Je přesný.
A právě přesnost bývá při učení nového chování rozhodující.
Slovo používám ve chvíli, kdy už pes dobře rozumí tomu, co po něm chci, nebo jednoduše tehdy, když nemám klikr po ruce.
Mnoho lidí používá pouze slovo a funguje jim to výborně. Ani to není špatně.
Jen je potřeba počítat s tím, že do našeho hlasu se vždy promítne nálada, únava nebo emoce. A také nikdy nebude tak rychlý a přesný jako klikr.
Na druhou stranu není potřeba mít v jedné ruce vodítko, v druhé klikr a přemýšlet, co kam přehodit. I to je někdy praktická výhoda.
Nejčastější chyby při používání markeru
Pokud používáte klikr nebo slovo jako marker a máte pocit, že pes přesto nerozumí, nemusí být problém v psovi.
Často je problém v tom, jak marker používáme.
Klikr se stane přivolávačem
Jednou z nejčastějších chyb je, že se z klikru postupně stane přivolávač.
Pes po kliknutí okamžitě běží pro odměnu, aniž by si uvědomil, za který konkrétní okamžik ji vlastně dostal.
Marker přitom není povel k přiběhnutí.
Je to přesná informace, že právě v tomto okamžiku udělal něco správně.
Teprve potom přichází odměna.
Příliš časté používání
Další častou chybou je klikání téměř na všechno.
Pokud označujeme každou maličkost, marker postupně ztrácí svůj význam.
Pro psa přestává být důležitou informací a stává se jen dalším zvukem v okolí.
Stejně jako v běžné komunikaci platí, že příliš mnoho slov může způsobit, že přestaneme vnímat jejich význam.
Nepřesné načasování
Marker má jednu obrovskou výhodu.
Dokáže označit přesně ten okamžik, který chceme psovi sdělit.
Jenže právě v tom bývá nejčastější problém.
Klikneme o zlomek sekundy později.
Řekneme slovo ve chvíli, kdy už pes dělá něco jiného.
A pak se divíme, že nerozumí.
Pes totiž neví, co jsme chtěli označit.
Ví jen to, co dělal v okamžiku, kdy marker zazněl.
Marker bez odměny
Protože je marker založený na podmíněném reflexu, je potřeba tento reflex průběžně udržovat.
Pokud po markeru opakovaně nepřichází odměna nebo ho přestaneme používat úplně, začne jeho význam postupně slábnout.
Podmíněný reflex vyhasíná.
Ráda si to představuji jako vyšlapanou lesní pěšinu.
Když po ní chodíme pravidelně, zůstává dobře průchozí.
Když ji dlouho nikdo nepoužívá, začne pomalu zarůstat.
Stejně je to i s podmíněným reflexem.
Aby marker zůstal spolehlivou informací, musí být jeho význam stále udržovaný.
To samozřejmě neznamená, že pes musí po celý život dostávat za každé kliknutí plnou hrst pamlsků.
Znamená to jen, že marker musí zůstat důvěryhodným příslibem odměny.
Nejde o klikr. Jde o informaci.
A tady se podle mě skrývá to nejpodstatnější.
Nejde o plastovou krabičku.
Nejde ani o konkrétní slovo.
Jde o informaci, kterou tím psovi předáváme.
Marker psovi neříká, co má udělat.
Říká mu:
"Právě teď. Přesně tento okamžik byl správně."
A právě proto je tak silným komunikačním nástrojem.
Pes nepotřebuje dokonalý klikr, nebo tajemné slovo. Potřebuje srozumitelnou informaci.