Pes nepřišel do našeho světa připravený

První z řady úvah o tom, jak vzniká chaos ve psí hlavě 

Když si pořídíme psa, často máme pocit, že automaticky ví, jak se má chovat. Že ví, proč nemá tahat na vodítku, proč nemá skákat na návštěvy, proč se nemá bát vysavače, auta nebo tramvaje. 

Jenže neví.

Pes se nenarodí se znalostí lidského světa, neví, co je město, neví, proč se lidé zdraví podáním ruky, neví, proč musí čekat před přechodem, neví, proč má být v klidu, když kolem projede hlučný autobus.

To všechno se musí teprve naučit.

Přesto často předpokládáme, že to ví, že nám rozumí, že chápe, co po něm chceme.

A když reaguje jinak, než očekáváme, býváme překvapení, někdy zklamaní, někdy dokonce přesvědčení, že to dělá schválně.

Jenže pes většinou nedělá věci schválně, jen reaguje na svět tak, jak mu v danou chvíli rozumí.  Představte si, že se najednou, bez přípravy, dostanete do situace, která je pro vás nová. Noví lidé, nová pravidla, která neznáte. Nevíte, co se od vás očekává. Všichni kolem vás se tváří, že je všechno samozřejmé, jen vy tápete. 

Přesně tak se někdy může cítit pes v našem světě. Světě plném aut, lidí, hluku, pravidel a očekávání.

Možná bychom si proto čas od času měli připomenout jednu jednoduchou věc.

Pes nepřišel do našeho světa připravený. My jsme ti, kdo ho jím provázejí. Trpělivostí, srozumitelností a zkušenostmi, které mu pomohou náš svět pochopit.

A možná stojí za zamyšlení ještě jedna otázka:

Nepožadujeme někdy po psovi věci, na které jsme ho vlastně nikdy nepřipravili?