Pes se to nenaučí jen proto, že víme, co po něm chceme
Někomu řekneš: "Jeď do Brna."
Je to jednoduchý úkol? Na první pohled ano. Jenže co když dotyčný neví, odkud má vyjet, jak se tam dostat, jaký dopravní prostředek použít nebo kam přesně v Brně potřebuje dorazit?
Ty máš v hlavě jasnou představu cíle. Druhý člověk ale nemusí mít stejné informace.
A podobné je to někdy i při tréninku psa.
Cíl máme v hlavě. Ale co cesta k němu?
Chceme, aby pes klidně čekal, přivolal se od jiného psa, zůstal na místě nebo zvládl určitou situaci bez zbytečného vzrušení.
Víme, jak má vypadat výsledek. Samotný cíl nám ale neříká, jak se k němu dostat.
Při tréninku se proto vyplatí zastavit a položit si několik otázek:
- Co přesně od psa očekávám?
- Co už skutečně umí?
- Kterou část úkolu zvládá a která je pro něj zatím obtížná?
- Podle čeho poznám, že se můžeme posunout dál?
Právě tady začíná práce s kritérii.
Co vlastně znamená kritérium?
Kritérium nám pomáhá určit, co považujeme za splnění úkolu na cestě k cíli. Nejde jen o to, zda pes něco udělal, nebo neudělal. Záleží také na podmínkách, době trvání, vzdálenosti nebo míře rušení, při kterých úkol zvládne.
Například "zůstaň na místě" může znamenat několik různých věcí. Pes může chvíli zůstat ležet v klidném prostředí. To ale automaticky neznamená, že stejně uspěje, když od něj odejdeme dál, objeví se jiný pes nebo se změní prostředí.
Pokud současně zvýšíme příliš mnoho nároků, nemusíme poznat, co přesně bylo pro psa obtížné.
Proto je užitečné rozdělit si cestu k cíli na jednotlivé kroky a měnit nároky postupně. Díky tomu lépe víme, co právě trénujeme a co od psa v dané chvíli očekáváme.
Menší kroky nejsou krokem zpět
Rozdělit úkol na menší části neznamená trvale snižovat nároky na psa. Znamená to vytvořit cestu, po které se může postupně posouvat. Někdy to jde rychle, jindy pomaleji. Tak to při tréninku zkrátka chodí.
Někdy potřebujeme zjednodušit prostředí, jindy zkrátit dobu trvání nebo zmenšit vzdálenost. Občas se musíme vrátit k části chování, kterou už pes dobře zná.
Neexistuje jeden univerzální postup pro všechny psy a všechny situace. Důležité je sledovat konkrétního psa a vyhodnocovat, co nám jeho reakce říkají.
A také si přiznat, když jsme úkol nastavili příliš obtížně. To není selhání, ale informace pro další trénink.
Chyba do tréninku patří. Pes díky ní získává zkušenost a my máme příležitost zjistit, co se stalo. Potřebujeme se ale zamyslet nad tím, proč k ní došlo a co můžeme příště udělat jinak.
Budeme si to do příštího tréninku pamatovat? Nebo se budeme znovu divit, že jsme narazili na stejný problém?
Trénink nekončí posledním cvikem
Pokrok se někdy poznává těžko, zvlášť když trénujeme pravidelně. Jednotlivé lekce se nám slévají a v paměti zůstává spíš celkový dojem než konkrétní informace.
Pomáhá proto zaznamenávat si, co jsme trénovali, za jakých podmínek a s jakým výsledkem. Díky tomu můžeme porovnávat jednotlivé lekce a lépe plánovat další postup.
Záznam nemusí být dlouhý ani složitý. Jeho smyslem není přidat nám další povinnost, ale usnadnit rozhodování.
Od chaosu k přehledu
Vědomý trénink pro mě znamená mimo jiné vědět, co právě dělám, proč to dělám a podle čeho poznám, že se posouváme.
Ne vždy všechno vyjde podle plánu. A to je v pořádku. Podstatné je umět se k tréninku vrátit, vyhodnotit ho a navázat tam, kde to dává smysl.
Právě proto jsem vytvořila Metodu vědomého tréninku – praktickou pomůcku pro plánování, zaznamenávání a vyhodnocování tréninku.
Pokud chceš mít ve svém tréninku větší přehled a méně spoléhat na paměť, můžeš se podívat na českou nebo polskou verzi:
- Metoda vědomého tréninku – česká verze
- Metoda świadomego treningu – polska wersja
Protože cesta k cíli bývá důležitější, než se na začátku zdá.